Sunday, December 10, 2017

Je to match!



Ačkoliv jsem odpůrce...
Pakliže nic nehledám...
Jelikož nic najít nechci...
...nicméně i já Tinder mám.

Z nějakého důvodu jsme se přes všechnu svou snahu se sbližovat a všechen vývoj v technologické oblasti dostali do situace, kdy jsme si na úrovni mezilidských vztahů nejdál, jak to snad jde.

Dostali jsme se do fáze, kdy jsme při hledání lásky odkázáni na seznamovací aplikace. Už se nedržíme snu o náhodném seznámení na ulici. Na jiskru, jež náhle přeskočí v nečekanou chvíli na nečekaném místě mezi nečekaným párem lidí. Z TOHO VAŠEHO příběhu se stává příběh Tinderu. Stejný příběh, jaký zažívají tisíce jiných. Magie okamžiku a síla zrozeného pouta se lehce vytrácí.

Ztrácíš jej ty. Ztrácím jej já.




Je druhá adventní neděle a já vysedávám s pracovními povinnostmi ve své oblíbené kavárně na Václaváku. Na stole mi září svíčka, jejíž plamínek se s každým lehkým vánkem roztančí a nepřestává skotačit ještě pár desítek vteřin poté. Přikládám si k ústům šálek čaje z čerstvého zázvoru a okouzleně vyhlížím oknem na ulici. Překvapeně zjišťuji, že už ji nezdobí jen vánoční osvětlení a výzdoba. Zašedlý Václavák se převlékl do kabátku z běloskvoucí sněhové pokrývky.

Z reálně romantického výjevu se stává kýč, pod jehož tíhou jihnu. 

U protějšího stolu sedí pár. Přestože ke mně doléhá jen tu a tam nějaký útržek jejich konverzace, s neotřesitelnou jistotou si troufám tvrdit, že jsou na prvním rande. A že se vidí poprvé v životě. Mluví za ně také řeč těla. Vypadají jako na pracovním pohovoru, nikoliv na romantické schůzce. Ani vteřina uvolnění. Ani náznak jiskření. Ani špetka toho NĚČEHO, kvůli čemu si dva lidé navzájem propadají. Ani stopa po múzách, které by mě inpirovaly k sepsání milostného díla. Tohle JE vlastně business schůzka.

Pravděpodobně je dala dohromady některá z randících aplikací, kde máte maximálně pět vteřin, abyste návštěvníka svého profilu přesvědčili o tom, že za to stojíte. To není z mé hlavy. Na chování uživatelů novodobých seznamek existuje nespočet výzkumů. A každý z těchto výzkumů mi dává o důvod víc, proč této metodě seznamování nefandit.

Nicméně i já Tinder mám.

Můj poslední vztah skončil už dávno a v navazování spontánního kontaktu nejsem zrovna přeborník. Vlastně se obecně seznamuji dost špatně, takže netrvalo dlouho a dala jsem Tinderu šanci poprvé. Tenkrát skutečně s cílem někoho poznat. A ač jsem to odmítala, seč mi síly stačily, byla v tom asi i nějaká ta romantická představa.

Kupodivu jsem tam narazila na fajn mladého muže, s nímž jsem strávila i příjemný večer v ulicích hlavního města. Potom mi aplikace dlouho sloužila jen jako způsob, jak unavit oči před spaním. Adrenalin z tinderového rande jsem si odbyla a najednou mi přestala dávat smysl. Když jsem Tinder neotevřela několik týdnů, prostě jsem jej smazala.

Dějství druhé s Tinderem začalo někdy na konci léta. Obecně mám docela zábavně iracionální tendence, když jsem rozespalá, ráda to označuji jako spánkové delirium. 90 % činů, jichž se v tomto stavu dopustím, si nepamatuji. Na konci léta jsem trochu soptila na několika frontách a jednou z nich byl i milostný život. A jednoho rána se mi cestou do práce stala zvláštní věc.

Přišla mi notifikace z Tinderu. Který jsem ale neměla! Na telefonu jsem ještě nedávno používala striktně jen jednu stránku s aplikacemi, na níž jsem ikonku Tinderu neviděla, takže jsem si řekla, že jsem se asi přehlédla a byl to Vodafoun. Jenže o pár hodin později přišla další notifikace. Tak jsem na ni klikla a ejhle. Evidentně se mě v noci zmocnil truc a touha po revoltě, jíž jsem ve spánkovém deliriu ventilovala prostřednictvím opakovaného stažení randící apky. O pár okamžiků později jsem ji, potvoru, v telefonu i našla. Samozřejmě na druhé stránce s aplikacemi. Od té doby jsem ji už nesmazala. Dokonce došlo i na nějaké to setkání, ale jedna věc se hodně změnila.

Já na Tinderu nic a nikoho nehledám. 

V podstatě si chodím pročítat popisky chlapů, zasmát se fotkám z fitek a čas od času si i opravdu pokecat. Získat nový úhel pohledu na různé problematiky. Avšak nečekám, že se na Tinderu zamiluju, že tam poznám otce svých dětí. Nedávno jsme se na tomto vnímání shodli s jiným tinderákem. Příčí se nám představa, že by první věta milostného příběhu začínala slovy:

"Seznámili jsme se na Tinderu."

V podstatě vzato na tom asi nic špatného nevidím, ale netoužím po podobném osudu. Už jen proto, že mně pět sekund nestačí. Cítím tam něco primitivního, neuspokojivého. Nevěřím ani fotkám nebo popiskům. Na síti jsi tím, kým chceš být. Koho ze sebe vytvoříš. Nikdo z těch, do koho jsem kdy byla zamilovaná nebo kdo se mi opravdu líbil, se neuměl prezentovat prostřednictvím sociálních sítí tak, aby ukázal, jak je skvělý. Jak je inteligentní. Jak je zajímavá osobnost. Na fotkách často působili jeden vedle druhého křečovitě. Úpřímně bych jim ten lajk nedala. A kdo ví, jak jsem na tom já. Dokážu vůbec oslovit typ člověka, který oslovuje mě?

Raději zůstanu srdcem offline.

Chci člověka poznávat postupně a uvolněně. Chci se otvírat plynule na základě situace. Neprvoplánově. Nechci vyplňovat pomyslné dotazníky. Chci chodit na schůzky, na které se budu těšit a nebudu muset řešit, jestli nebude dotyčný zklamaný reálným pohledem. Chci být nervózní kvůli množícím se motýlkům v břiše, kvůli nejistotě, jestli si vše vykládám správně a jestli nejsme jen přátelé. Chci si nejprve vybudovat respekt a k potenciálnímu partnerovi vzhlížet. Chci si jej od začátku vážit. A také chci, aby protějšek měl šanci poznat mě.

Chci aby první polibek znamenal víc než logické zakončení večera nebo splašené hormony.

Nic z toho si neumím představit, pokud se s někým sblížíš přes Tinder. Už když sedíš na první schůzce, víš, že jsi na tom nejspíš úplně stejně jako pět dalších. A víš, že tě tlačí čas. Pokud to nebude na první dobrou, půjdete oba zase o dům dál. Protože na Tinderu určitě bude někdo lepší. Jako by nestačilo, že nás o této vizi přesvědčuje doba samotná. Jako by nestačilo, že se jejím vábením mnozí nechávají zlákat i bez Tinderu po letitém vztahu.

Možná chci příliš. Možná budu čekat velice dlouho, než mě znovu někdo představí světu jako svou přítelkyni, jsem však připravená to risknout.

* Úhel pohledu, kdy je Tinder vnímán jako komunikační kanál pro jednorázovky, zůstává pro tuto chvíli opomíjen.

1 comment:

  1. My jsme tak seděli s kamarádkou u vína a rozhodly jsme se, že nejlepší nápad je založit si Tinder. Už ráno nám bylo jasný, že tudy cesta nepovede :D. Nicméně pár týdnů mi bavilo koukat na nový potencionální matche, ale pak mi ty zprávy který všechny vypadali stejně, začali absolutně rozčilovat. Na ahoj jak se máš a co děláš už jsem neměla sebemenší chuť odepisovat, takže jsem celý tinder smazala :D. Ke schůzce nikdy s žádným, asi díkybohu, nedošlo :D
    Stále věřím na to náhodný setkání někde na ulici, i když se mi nikdy nic podobnýho nepoštěstilo. Možná právě proto věřím, že tam na mě match co se odehraje ve skutečný realitě opravdu čeká :)
    Posílám spoustu lásky ♥

    ReplyDelete