Wednesday, October 11, 2017

Jsou rty, které už nepolíbím

Je řádek z Verlaina, který už si nikdy nepřipomenu.
Je zrcadlo, které už mě vidělo naposled.
Jsou dveře zavřené na věky věků.
Mezi knihami mé knihovny je jedna, kterou už neotevřu.
- Jorge Luise Borgese

Jsou rty mužovy, které už nikdy nepolíbím.
- Adéla Jursíková

Opravdu se zamiluješ jen párkrát, avšak jen s tou láskou poslední okusíš chuť hovoru, jenž bude trvat po zbytek vašich dní. Z přátel se stávají milenci, avšak z milenců přátelé už nikoliv. Pakliže jsi skutečně miloval.
Pakliže láskou opilý byl jsi jako Dán.


Milovala jsem je víc než svůj život. 

Proto musela jsem je nechat jít. Vždy jsem hrdě a hrdinně hlásala, že bývalí mohou být přáteli. A že jsem toho živoucím důkazem. Stejně tak jsem se nikdy netajila skutečností, že mě přítelkyně mých bývalých partnerů nemají příliš v lásce. V posledních dnech, kdy se můj věk ještě zaokrouhluje na 24, jsem svůj názor přehodnotila. Změnila.

Láska je něco, co tě pohltí. Co ti podlomí kolena. Na dlouhé měsíce z tebe učiní takřka želé. Nedokážeš myslet na nikoho. Jen na něj. Na ni. První setkání. První kontakt. První zprávy. První schůzka. První polibek. První propletení rukou.

Tomu všemu předchází virbl. 

Nepopsatelný, nesrovnatelný. Nic na světě se lásce nevyrovná. Musíš ji prožít. Musíš se nechat smést tornádem tvořeným euforií, nejistotou a rostoucí přitažlivostí. Každá minuta strávená jinak, jinde či s někým jiným se zdá být marnotratností.

Říká se, že nejpozději po roce bouřlivý cit utichne. Že prý se uklidní, změní v poklidnou zátoku, kam se můžete s jistotou uchýlit. Kde můžete budovat. Jednat racionálně. Není to pravda. Dokázala jsem bouřlivě milovat víc než tři roky. Pak téměř dva. Následně tři. S věkem a lidmi se láska měnila, něco se však nezměnilo. Na každý okamžik s každým z těch mužů jsem se těšila jako malé dítě. Každý dotek byl jako zásah elektrickým proudem. S rostoucí důvěrou a sílícím poutem se přidala i ona bezpečná zátoka, avšak ani jedna z oněch nepopsatelných emocí, ani oddanost, ani odhodlání porazit všechno a všechny, nic z toho nezmizelo.

Přibyly jen noci, kdy stačilo se schoulit do náruče, zhluboka se nadechnout přirozené vůně toho druhého a problémy celého světa se rozplynuly. 



To vám žádná sedativa nedopřejí. Jen láska. Skutečná láska. A to je ten důvod, proč bývalí milenci nikdy přáteli být nemohou. Jakmile jednou prožiješ něco tak hlubokého a intenzivního, nedokážeš se vrátit za hranici přátelských rad a vtípků. Nedokážeš se vrátit k přátelské lhostejnosti. Ano, lhostejnosti. Protože v porovnání s tím, jak moc ti záleží na milenci, je veškerý přátelský zájem nicotný. Zůstaneš-li s bývalým milencem ve stálém kontaktu, přes společnou lásku se nepřeneseš. Ani ty, ani on. Ona.

Kdykoliv jej uslyšíš či uvidíš, vzpomeneš si. Na vše.

Na společné chvíle, radosti i strasti, vítězství i prohry. Vzpomeneš si na vše, co vás spojovalo a co dalo vzniknout tomu poutu. Poutu, které po rozchodu bolí a ničí. Takové pouto je třeba pohřbít a kontakt minimalizovat. Na přání k narozeninám, k Vánocům, blahopřání k významným událostem. Je třeba nikdy neoživovat vzpomínky. Protože ve skutečnosti nepřestaneš milovat nikdy, jenže pokud nedopustíš, aby se na poutu usadil prach času, ublížíš někomu jinému.

Přátelství mezi bývalými nefunguje. Bývalí jsou zvláštní formou vztahu. Vztahu založeném buď na dobrých či špatných vztazích. A nebo přetrvávající lásce. Ale nic jiného není. Poslední případ je průšvih a buď to zabij, nebo bojuj, ale nikdy do toho netahej novou známost. Špatné vztahy tě k navázání kontaktu asi motivovat nebudou. Pokud jsou kladné, tak...

...přej, raduj se a buď oporou, ale zpovzdálí. Jinak to někdo odskáče.

V mém případě to na různých stranách už odskákalo dost lidí na to, aby zahodila své přesvědčení o přátelství s ex do koše. Ačkoliv mám dobrý přehled o životech svých někdejších partnerů, zajímají mě a zůstávají pro mě důležití, ačkoliv mě před rokem a půl jeden z bývalých stěhoval do Prahy a jsem ochotná tu být, kdykoliv mne bude některý potřebovat, stáhla jsem se do ústraní. Nikdo si nezaslouží kvůli mé sobeckosti a naivní touze trpět. Radši počkám, až každá slečna přijme, že jsem neškodná, a půjdeme na kafe klidně ve třech. Nebo ne. :)

1 comment:

  1. Oooo virbl, to je ta nejkrásnější věc na světě.

    ReplyDelete