Sunday, September 24, 2017

Oka mžiky

Požitek je prožitek.
Prožitek je okamžik.
Okamžik je požitek.

Prostě vezmi všechny plány a hoď je do koše. Žij teď. Zítra může být vše jinak. Ty můžeš být jiný, jiná. A někdo se zase nezmění vůbec. Neplánuj. Prožívej dnešek, tuhle chvíli. Nemarni čas nekonečným přemýšlením o tom, co by mohlo být. Operuj s tím, co je.

Teď tvoříš vzpomínky. Dej si záležet, aby stály za to.



Můj život je v podstatě takový Kitchinův cyklus. Cyklicky se opakující krize po 36 měsících doprovázená vnitřní vzpourou, rebelií vůči všemu, co mě svazuje, a nakonec vyústí v záchvat. Lze se na věc koukat i tak, že cyklus vždy záchvatem začíná, to už záleží. Kde jsem teď? Kdybych se neštítila peprnějšího výrazu, řekla bych ti to dost přesně, ale raději se uchýlím ke kulantnější terminologii.

Jsem na vrcholu rebelie. A zároveň nejvyrovnanější za celý svůj život.

Všechno krachlo. Když říkám všechno, tak fakt všechno. Tento krach na burze mého života je však nejlepší věcí, co se mi mohla přihodit. Všechny plány šly k čertu, jistoty znejistěly, budoucnost se stala ryze abstraktní teorií. Najednou nebylo co řešit. Přizpůsobila jsem se. Nic neřeším. Měl bys to zkusit taky. A já ti povím proč.

Nutno uznat, že máme fakt hloupý zvyk, jímž je plánování. Představujeme si to a ono. Představujeme si to, jak se to stane zítra. Za týden. Za měsíc. Za rok. Za pět let. Ale garantuji ti, že nic z toho, jak si to teď vysníváš/me, se přesně takhle nestane. Život je okouzlujícím strojem, jenž si zachovává svou nezměrnou nevyzpytatelnost, proměnlivost a nahodilost. Proto zůstává člověkem často nepochopený. Přitom je to tak prosté. Stačí přestat se upínat na představy a na budoucnost.

Stačí se zaměřit na okamžik, jenž se odehrává právě teď. 

Nelíbí se ti? Pouč se, užij si nabytou zkušenost a až nadejde příležitost, uplatni ji. Líbí se ti? Vychutnávej si jej. Vychutnávej si jeho sladkou příchuť i hořkost. Jeho pomíjivost. Vychutnávej si vše, co nabízí, dej mu vše, co do něj lze vložit. Až okamžik pomine, už se k němu nelze vrátit. Proklouzne ti mezi prsty a je pryč.

Ztratíš-li okamžik za pouhý oka mžik, ztratíš možnost vytvořit vzpomínku. Vzpomínku silnou, naditou emocemi, zážitky. Vzpomínku, jež tě dokáže dobíjet ještě velmi dlouho poté, co okamžik uplyne. Vzpomínku, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři, až o ní budeš vyprávět. Vzpomínku, s jejíž pomocí znovu nalezneš cestu ke ztracenému příteli.

Okamžiku nelituj. 

Již se stal. Nesnaž se ho měnit. Jeho krutost i ostrost následků jsou jen maskou. Ve skutečnosti tě tak život posouvá dál, staví ti most ke správné straně řeky, navádí tě k okamžikům, které tě naplní štěstím. Lítostí jen mrháš časem. A možná ti tak uniká něco krásného. Něco velkého.

Prožívám teď něco, co by mnozí nazvali chybou. Plýtváním energií. Zahazováním se. Já tomu říkám dobrodružství. Racionální úhel pohledu svádí k úsudku, že je něco zatraceně špatně. Dalo by se říct, že bych měla pohnout zadkem a držet se konvenčních předpokladů. Jistot. Ale může být chybou něco, co uvnitř vnímám jako správné? Může být chybou něco, co mě činí spokojenou? Co mi dovoluje žít naplno, co mě zbavuje strachu? Nemyslím si.

Ne každý okamžik musí mít smysl či budoucnost, aby byl správným, šťastným.

Ne vše musí mít vysvětlení. Ne vše musí být reálné. Stačí, když víš a souhlasíš ty sám. Uvnitř. Stačí nemít svědomí v bezvědomí a naslouchat si. Žít teď. Pak se z okamžiku stává požitek. Z požitku prožitek. Z prožitku okamžik.

3 comments:

  1. Wau, krásně sepsaný článek. Příjemně se čte, nutí přemýšlet a vše uvede na prvou míru.

    Začínám objevovat tajemství přírodní dekorativky

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ty chvíle, kdy vidím, že někdo okomentoval článek, mi pokaždé zastavují srdce a napětím ani nedýchám. Díky za interakci, díky za přečtení, díky za krásná slova!<3

      Delete
  2. Ty jsi velká motivace už jen přes instagram, vždycky dodáš sílu zkusit něco čeho se bojím a vesmír to pak zařídí sám jak to má být, v to věřím :)

    ReplyDelete