Wednesday, December 28, 2016

CHRISTMAS ACTUALLY ANEB MÁMA PODÁVÁ KRÁLÍKA

Dnes si povíme pohádku, o níž kolují legendy a naše rodina i rodinní přátelé se jí smějí již po celá léta. Jedná se o osudný omyl, jehož se máma dopustila před lety na Štědrý den. Letos se celý příběh ovšem dostal na zcela novou úroveň...




Ač ráda bych, dnes vám už neřeknu, jak starý tento příběh je, s jistotou vím jen tolik, že jsme tehdy s mámou žily ještě samy dvě a máma teprve na vlastní pěst pronikala do tajů kulinářského světa. Nechápejte to špatně, moje máma je máma jako každá jiná, jen je pro ni vaření spíše nutností než zálibou a touto cestou se k plotně také dostala. Prostě musela. Díky tomu, že mě měla v letech, kdy většina z nás sotva začíná zvládat samostatně chod domácnosti, a rozvedla se v letech, kdy někteří teprve dokončují vysokou, těžko jí může někdo něco vyčítat. To jen tak na okraj, aby náhodou někoho nenapadlo si o mámě myslet něco špatného, chraň vás ruka Páně!

Byl tedy Štědrý den roku XY a my jsme se hbitě připravovali na večer. Po pár hodinách bylo vše připraveno, ač se mi kapr nějak nepozdával. Ale expertem na maso nejsem dodnes, takže jsem to neřešila. Při večeři jsme se s chutí zakously do jídla a vtom... Z nešťastného šupináče se vyklubal ještě nešťastnější chlupáč. Mámě se nějak podařilo splést si v mrazáku kapra s králíkem, a tak jsme hodovaly nikoliv za účasti tradiční rybky, nýbrž jsme přizvaly jednoho z dědova ušáků. Za normálních okolností by to bylo vlastně vcelku jedno, ale králičí maso mi stejně jako zvěřina nikdy nechutnalo, takže jsem po pár soustech pokrm odložila.

O několik let později jsem dala jednomu ušákovi domov a noc co noc uleháme jedna vedle druhé. Když se Peggy rozhodne, že je jí smutno, zatahá za klec, já v kómatu natáhnu ruku, podrbu ji po čumáčku, ona tu mou olízne a spíme dál. To je jedna z obrovských výhod mrňavého pokojíčku. Pochopitelně se díky tomuto soužití má neschopnost pozřít králičí maso ještě prohloubila. A zároveň se objevila podivná intolerance vůči masu, to je však už jiný příběh.

Přišly Vánoce 2016 a naše pětičlenná rodina se konečně zase jednou sešla u jednoho stolu. Nacpat do mého bráchy jakékoliv jiné maso než kuřecí je skutečnou kovbojkou, a tak mu bylo sděleno, že ten kus masa na talíři, je právě kuřecí. Že to není kapr, jsem netušila, protože jsem se moc necítila, a tak jsem si nechala naložit jen dvě lžíce salátu.

A tak si tak jíme, jíme, postupem času jsem nabyla dojmu, že se jedná o kuřecí a vtom najednou máma povídá: "Tak já si dám ještě jeden kousek toho králíka." Jakoby se nechumelilo. Vytřeštila jsem oči a pohledem automaticky sjela pod stůl, kde se spokojeně rozvalovala Peggy, má roční králičice. Zděšeně jsem se zase podívala na mámu: "Králík? Vážně KRÁLÍK?" Mamka se začala smát. "Tys mi chtěla naservírovat králíka? Zaprvé víš moc dobře, že ho nejím. A zadruhé, tobě to nepřipadá nemorální?" Koutky mi cukaly, cukaly i mámě. Pochopitelně jí ironie celé situace nedošla, dokud jsem na ni nekoulela očima přes stůl. Znovu jsem v duchu poděkovala svému žaludku za prohlédnutí lsti dřív, než jsem se mohla do sousta zakousnout a než jsem se musela začít chlupáčovi omlouvat.

A co vaše Vánoce? Mně běží posledních šest hodin dovolené a teprve teď si začínám uvědomovat, že vůbec nějaké Vánoce byly. Poslední dva měsíce mám díky vrcholu e-shopácké sezony poněkud v mlze, dva týdny před Vánocemi jsem fungovala už jen na autopilota a řeknu vám, že až teď zpětně chápu, co tím šéfka myslela, když mi dala dva dny volna příkazem. Ale zítra opět naskakuju do rozjetého vlaku a nemůžu se dočkat, až půjdou čísla ve statistikách zase švihem nahoru.

1 comment:

  1. Taky od doby co mám králíka jsem od masa celkově upustila, ale tenhle příběh, to je síla!! :D já se Sněžence omlouvala kdykoliv táta prohodil, že je akorát na pekáč, to je i pro můj blbej humor až moc blbej vtip :D

    ReplyDelete